Veuve Clicquot

Veuve Clicquot: nebojácná vdova s vizí

Když její manžel v roce 1805 zemřel, stála madame Clicquotová před těžkým rozhodnutím. Zvolila správně a její volba jí navždy změnila život i historii Champagne.

Barbe Nicole Ponsardin, budoucí madame Clicquot, se narodila v roce 1777 ve francouzské Remeši do bohaté rodiny textilního průmyslníka. Za Françoise Clicquota se provdala v roce 1798, když jí bylo 21 let. O pouhých šest let později se stala tragédie, když François zemřel a zanechala Madame Clicquotovou ve věku 27 let vdovou (ve francouzštině nazývanou „veuve“) s malou dcerou.

V roce 1805 se svou charakteristickou elegancí a grácií převzala otěže šampaňského domu Clicquot. A to vše v době, kdy ve Francii byly ženy považovány za nesvéprávné a veškerá práva měli jen muži (ženy nemohly mít ani bankovní účet).

V roce 1811, šest let poté, co v čele šampaňského domu Clicquot stanula Barbe, oblohu nad Champagne proťala nebeská kometa, které se připsala výjimečná úroda. O tři roky později Madame Clicquot vzdala hold tomuto divu tím, že si kometu nalepila na korky jako symbol prosperity. Kometa zůstává ikonou Veuve Clicquot a hovoří o výjimečném osudu a prosperitě našeho domu, které pokračují dodnes.

Vždy inovativní

V roce 1816 vynalezla vdova Clicquotová tzv. stůl na setřásání kalů, který se v obměněném, moderním pojetí používá dodnes. Zajišťuje, že je šumivé víno křišťálově čisté. 

Jedná se o stůl, který má v sobě vyřezané díry tak, aby se do nich daly zasunout lahve pod určitým úhlem. To zajišťuje, že se při remuláži, neboli setřásání kalů, dostanou všechny zbytky kvasinek až do hrdla. Ta jsou pak schlazena a obratný sklepmistr odstřelí sedlinu ven z lahve, čímž končí tzv. degorzáž, neboli odkalení.

Následuje dozáž, tedy doplnění vypěněné tekutiny tzv. dozážním likérem, kterým regulujeme sladkost výsledného šumivého vína.

Tento stůl zefektivnil proces degoržování a ušetřil čas. Ale hlavním cílem madame Clicquot bylo vytvoření „vína, které je čistá jako voda z přírodního pramene“.

V roce 1877 se dům, v souladu s odvážným duchem Madame Clicquot, vyznamenal tím, že na své lahve nalepil žlutou etiketu. Úplně první žlutá etiketa byla oficiálně zaregistrována u soudu v Remeši pod vedením nástupce madame Clicquot Édouarda Werlého 12. února 1877. Použití nezaměnitelného odstínu se původně zrodilo z potřeby odlišit nové „suché“ šampaňské od sladšího, které mělo bílou etiketu.

„Jen jedna kvalita je ta nejlepší“

Madame Clicquot byla poháněna touhou po dokonalosti a také skutečnou vášní pro šampaňské. Řídila svůj dům „železnou rukou v sametové rukavici“ a chtěla, aby její vína „stála na prvním místě stejně v New Yorku jako v Petrohradu“.

Motto madame Clicquot bylo „Pouze jedna kvalita je ta nejlepší“. Ne nadarmo je tak nazývána „velkou dámou šampaňského“.

Od nejranějších počátků provází Veuve Clicquot duch inovace. V čele s vizionářkou Madame Clicquot prolomil dům bariéry ve vinařství, technologii, obchodu a designu. A pokračuje v tom dodnes.